O knize: 1991 / Pshenichnikov Viktor Lukyanovič z generace, jejíž osudy byly od mládí sežehnuty válkou. Narodil se na Uralu a vyrůstal v sirotčinci. Vystudoval odbornou školu a začal pracovat jako kovář v Magnitogorských železárnách a ocelárnách. Jeho starší soudruzi, mentoři, zde působili za Velké vlastenecké války, kdy gigant domácího hutnictví poskytoval statisíce granátů na frontu... Tito lidé se stali jeho učiteli, vštípili hrdost na titul dělníka a svou práci sám - tvrdý a ušlechtilý - inspirován k tvořivosti Poprvé začal psát v armádě, když sloužil v Zabajkalsku, a hrdiny těchto příběhů byli vojáci, jeho vrstevníci Po službě v sovětské armádě studoval V. L. Pšeničnikov na Literárním institutu . A. M. Gorkého a zároveň pracoval v časopise „Pohraniční stráž“. Od té doby byl jeho osud pevně spojen s hranicí. Jeho první příběh o vojácích v zelených čepicích – „Where Men Live“ – vyšel v roce 1976 v knihovně časopisu „Pohraniční stráž“ a byl čtenáři vřele přijat a příběhy V. L. Pshenichnikova byly publikovány v novinách „Literary Rusko“, „Moskovskaja Pravda“, časopisy „Pohraniční stráž“, „Sovětský válečník“, „Hledač“ a další vycházely v nakladatelstvích „Sovětské Rusko“, „Izvestija“, „Sovremennik“, „DOSAAF“, Military Publishing House, vydaný v zahraničí, autor knih povídek a povídek: „Poslední metry“, „Kam nejezdí vlaky“, „Osm minut poplachu“, „Den, kdy pršelo“ a další..